Včera odjel Kuba na školní výlet, upozorňuji, že mu není 15let a že si teda myslím, že pokud jede někam se školou, má za něj škola, vyučující zodpovědnost. A ted k problému:
To, že mi Kubík řekl o výletě v pondělí večer, beru jako třeba i možnou jeho chybu, kdo ví, kdy jim to řekla profesorka. Že program dostali až v úterý odpoledne budiž, vždyt v dnešní době si to většina rodičů dokáže zařídit, aby dítko vše potřebné mělo nejlépe připravené doma, co kdyby náhodou někam jeli. Toto vše opomíjím, možná je to chyba, ale jsem splachovací a vím, že se svět netočí jen kolem mých dětí.
Jelikož jsou věci, které museli zůstat přes noc v lednici/inzulín, kdyby náhodou se něco s tím, co je čerstvě naložen v pumpě, stalo/, salámy, paštiky. Tak měl nachystanou ceduli s tím, co vše má mít, na vchodových dveřích. Myslím, že je šikulka a vše zvládnul. Přeci jen tím, že je diabetik a první jídlo měli až na večeři a druhé jen snídani, jeho batožina na výšlap na Lysou, byla opravdu velká, poznámka profesorky, at netahají 2l láhve s pitím, bral Kubík už jako třešinku,....opravdu zjištovat, zda tam bude nějaké pohostinství s pitím bez cukru se nám nechtělo. Takže nabalil svou 2l láhev. Balík toustového chleba/není pak potřeba váhy/, hromadu Bebe sušenek a další hromadu hroznového cukru, přeci jen při chůzi spaluje hodně.
Byl poučen, že jak začnou výšlap, at si dá jen 50% bazálu, at tam někde nehypne.
Měla jsem obavu, ale byla jsem i v klidu, přeci jen ve škole jsou všichni jak studenti, tak profesoři poučení, co dělat když,...
A ejhle, jen tak mu píšu odpoledne sms zprávu, jak se má, co glykemky, jak to zvládají. Příchod jeho sms jsme neslyšela, ale volal cca 5min po ní. Mami, co mám dělat, já jsem stále v hypu, říkám vypni pumpu, tu už měl vypnutou od rána, tak se láduj hroznovým cukrem, to dělám a i bebe sušenkami. Stále se držel kolem 3-4. A četla jsi tu smsku? Říkám ne, hned si ji přečtu, je tam něco, co potřebuješ ještě řešit? Ne, není. Dobře, dej mi pak vědět. A rozloučili jsme se.
A tady ta odpověd, cituji :
Ted jsme dorazili na vrchol. Museli jsme to obcházet. Potom jsme se skupinka zaostala vzadu a vůbec ji to *nesralo, že jsme se všichni ztratili*. No ted půjdem dalších 9km dolů. Fakt škoda nadávek, uz s ní nikam nejdu.
Pro ty, kdo neznají Kubíka, není vulgární, vždy dlouho trvá, než ho někdo dospělý vytočí/hádky s Dominikem jsou přeci jen součást jejich života/.
Uvědomuje si vůbec p.profesorka, že má za ně zodpovědnost a i kdyby v tom konci někde nebyl diabetik?? Co by se dělo, kdyby to Kubík nezvládnul a někde tam zkolaboval??
Závěr tohoto dne měl být takový, že v 19hod měli mít večeři na chatě/naštěstí je na pumpě, tak hodinka sem tam s jídlem není problém/, kde měli přespat, to, že po 20hodině ještě tu chatu ani neviděli, nechci ani už řešit. V takových situacích je mi hodně do pláče. Prostě je to nemoc, přestože se snažíme, aby to tak nebylo, která život omezuje.
Vím, že je šikovný, že toho ohledně DM zvládá moc, že nepotřebuje nonstop péči, ale toto mi příjde nezodpovědné a povede bohužel k tomu, že pokud bude opět nějaký takový výlet, kde bude vše nejisté,přestože se snažím ho nevyčleňovat z kolektivu, brát ho jako každé jiné dítko,... prostě nepojede.
Žádné komentáře:
Okomentovat