Kubík a jeho názor na cukrovku

Cukrovka je změna života z normálu na nouzovy stav, ke kterému se musí člověk přizpůsobit, jinak zde, v Životě, neobstojí.
Jak jsem k ní přišel??????? Všichni si myslí , že jsem jedl moc sladkostí, ovšem pravda to není.

Cukrovku způsobuje slinivka břišní a objeví se sama od sebe. Chodíte často na záchod, třeba i 6x v noci, hodně pijete. To jsou příznaky cukrovky.
Výhody to nějaké má. Třeba budete jíst v určitý čas. To prospívá zdraví. Naneštěstí to má i nějaké nevýhody.
Nemůžu jíst, kolik chci a většinou i moje největší pochoutky. Čokoládu už nemůžu skoro vůbec, ale jak jsem byl menší, čokoládu jsem měl skoro každý den. I množství je omezené. Dukátové buchty s krémem jsem miloval a dokázal jsem sníst dospěláckou
porci. Nyní můžu toho málo a navíc je to nyní pro mne velkou vzácností. Ale jak už si na to člověk zvykne, jde to snadno.


Toto jsou jeho slova, cukrovku má od svých desátých narozenin. Jako jeho maminka bych jen dodala, že ho těžce otravují mé neustále dotazy, jakou má glykemii, jestli už jedl, kolik měl ve škole, kolik si dal inzulínu,...
Začínal na perech, první dva roky byl pěkně stabilní, spíše níž než výš, píchal si inzulín 4x za den. Pak nejpsíš slinivka už přestala fungovat zcela, do toho začal více růst, hormony,...a píchali jsme inzulín až 10x za den, glykemku si z prstíku měřil snad i víckrát, nesčetněkrát v noci,....nakonec jsme přešli na pumpu. Už je na ni skoro rok, je opravdu lepší na vychytání hypoglykemii, hlavně v noci, těmi trpěl moc, když má sensor, tak vše pracuje společně jako skoro umělá slinivka,...bohužel je to finančně náročné, tak sensor dáváme pouze na urovnání glykemie a když jede na tábor, lyžák,...ať se vedoucí nebojí, je hlídaný. Zatím se nám to moc udržet nedaří, jak říká naše diabetoložka, snad už nás čeká poslední špatný rok, rok, kdy ještě rychle poroste a bude se měnit v muže.
Jinak je zcela normání kluk, který chodí na gymnázium, kdo to neví a nevšimne si jeho ledabyle vložené pumpy do kapsy, asi spíše hadičky z ní,...nepozná to.
Více to prožívám já, jako rodič, řeším dopředu, kde bude jíst, co tam budou jíst, zda tam budou mít svačiny, možnost druhých večeří,...nabalit vše, počítat s vybitím baterky v pumpě, glukometru, řešit desinfekci, napsat "návod" pro vedoucí, do školy,... jak na něj, co dělat když,...ale jsme ráda, že žijeme v této době, před pár desítkami let, už by s námi nežil. Škoda jen, že pojišťovny šetří na nesprávném místě, škoda, že si neuvědomují, že následky špatné kompenzace je budou stát více peněz a nejen je, ale i stát. Škoda, že tyhle a naše děti neberou jako své vlastní, škoda že na hodně úřadech sedí soc. pracovnice, které nemají potuchy, co péče o dítě s DM 1. typu obnáší,..a dalo by se pokračovat. Já sama doufám, že se vše změní, navíc věřím, že Kubík to vše zvláne a bude z něj člověk, který bude v životě moc šťastný!! Co víc si každá mámá pro své dítě může přát.